neděle 1. dubna 2007

Bleskova blesková jízda

Ve jménu konání dobra trápil jsem své tělo.

Dnes jsem zase vyjel na jednu z delších tůr na Bleskovi. Plán zněl: dostat se přes hory až k Pájovi do Machova a překvapit ho mou návštěvou.

Radši jsem ale ráno nejdřívě vyřešil záhadu Bleskovy ztráty dechu po určité ujeté době (čti: zjistit, proč je mé zadní kolo splasklé). Chvíli jsme se spolu prali, protože Blesk je kůň rozverné povahy, a náhle jsem zjistil, že má v zadním pravém kopytu trn (čti: píchlou duši). Po jeho vylečení Blesk radostně zaržál a již se těšil, až spolu vyrazíme na cestu. Musel ale počkat, neboť dnes slavila moje babička 77. narozeniny (gratulujeme!).

Po obědě u babičky a následném veselí jsme se přemístili domů. Blesk již netrpělivě postával v zahrádce a já taktéž nedočkavostí jen hořel. Vyrazili jsme, hnali jsme se jako o závod, vítr nás šlehal do obličejů a k nám se pomalu ale jistě přibližovaly hory v dáli. Zprvu byly šedé a jakoby za mlhou, ale posléze před námi vystoupily jako spící obr. (Machovský kříž viděný od Božanova.) Něchtěl jsem Bleska trápit. I když vím,že je to kůň znamenitý, nechtěl bych, aby mě vynášel do takového kopce. Raději jsem šel (semtam) dlážděnou cestou vedle něj.

Dorazili jsme na vrchol. Když Blesk viděl ten sešup dolu, zjančil se a chtěl mermomocí běžet co nejrychleji. Celou cestu až do Machovské lhoty jsem jej musel opravdu hodně krotit. Když jsem dorazil do domu rodu Jirásků, přívítal mě mladý pán Pavel. Jeho rodiče mě s radostí přijali a mohu říci, že se o mě starali více než šlechetně. Po té, co jsme byli oba občerstveni, jsem se vydal na další zastávku na mé trati. Vélké Petrovice, dům Tomáše Vaisara. Toho jsem chtěl také překvapit. A aby ne. Našel jsem ho na zahrádce, jak něco kope. Prý, že základy pro bazén. Radějí se ale nezmínil, že pod bazén přijdou jako tepelná izolace čtyři Ukrajinci. Pokecali jsme a já, protože "už mi utíkal světový rekord", jsem vyjel domů. Trochu znaven píšu nyní toto. Snad vás to někoho zlomí a také někdy vytáhnete své koně ze stinných stájí, kde určitě lomcují řemeny a nervózně pohrabávají kopyty.

5 komentářů:

  1. coze, pohyb? :D taky bych se jela projet, jen bych potrebovala 1. kolo, 2. zdravi, 3. SILU :)))

    OdpovědětVymazat
  2. Neboj, v létě budem prohánět své oře, že jim nebudueme stíhat měnit podkovy! :-D Můžeme zkusit Tour de Czech republic ... dobře, tak ne, ale třeba do Pardubic bych se někdy rád na kole podíval :-D
    4ZuSka: jsme na tom stejně :-D jen bod č. 2 bych opravil na \"nepřítomnost lenosti\" :-))

    OdpovědětVymazat
  3. ha, spravna pripominka! Mas uz me velke vyznamne minus, ze ses nestavil i za mnou! :-i :DD

    OdpovědětVymazat
  4. 4ZuSka: Chtěl jsem, ale když jsme míjeli první milník směrem na Pardubice, tak se blesk zhrozil projíždějících tiráku a splašil se. Ještě teď mě bolí hrb. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak ti sem pisu ale nevim co, protoze neumim cist tutiz ani nevim o cem tady pises :D ale myslim si ze ta voda by se mela vic dosolit nez to das vychladnout za okno :)

    OdpovědětVymazat