Devatenáct je člověku maximálně jednou za sto let

...doufám. :)

Tak jsem vám už od dneška oficiálně devatenáctiletý jedinec.

Ne že bych necítil jisté změny už v průběhu minulých pár měsíců, ale je lidskou přirozeností, že se upínáme na jedno datum v kalendáři a slavíme narozeniny. Například, kdybych byl Japonec, bylo by mi už 20 a to proto, že, když se člověk narodí, je mu už jeden rok a o další rok zestárne na Nový rok (alespoň podle tradic). To zní sice kapku zamotaně, ale musí zajímavě působit to, že na Nový rok celý stát kolektivně zestárne.

Abych povyprávěl o tom, jaké byly a jsou mé narozeniny. Myslím, že bych se letos mohl považovat jednoho z nejšťastnějších lidí na této planetě (nebýt pár mráčků, o kterých ví jen mí nejbližší). Letos se to opravdu všechno nádherně sešlo. Když se podíváte ven, zjistíte, že to, co na vás jakoby mrká je to nejkrásnější léto z tohoto století (alespoň pro mě). Je neuvěřitelné jak krásné dokážou být květy. Někdy mě pokouší touha stát se motýlem a prohlédnout si tu všechnu krásu zblízka. Mimo to mě čeká maturita, po které budou následovat ty nejhezčí prázdniny, jak se říká, také nová škola s nádherným parkem a botanickou a doufám, že i pár nových i současných přátel. :)) Tím bysme měli popsané okolnosti oné události a můžeme se vrhnout na zbytek. :))

Mezi příjemné zvyky ale také patří narozeninový dort a nějaké ty drobné dary. Mohu říct, že s dortem jsem spokojený velice. Mně se líbí. (I když není od ZuSky).

 

A další věc, kterou jsem si dá se říct vydupal je dárek, na který jsem čekal tak čtyři roky (maybe). A je to:

Speciální dvoudisková (česká) edice Final Fantasy VII: Advent Children. Možná to nebudete chápat všichni, ale tenhle film miluju.

Plus jsme včera hráli fotbal (prohráno 4:3), a tak se šlo slavit do hospůdky ke Standovi, kde jsme všichni svorně zalili mé zdraví, tak to mám snad pojištěný. To by bylo tak vše. Ahoj zatím.