Lidé a lidičky

aneb proč mě tak bolívá hlava

Kdepak... já se od něj vyštípat nenechám. ON si totiž myslí, že když je moje druhá půlka, tak budeme trávit čas tak, jak se mu to líbí. Ale v tom se hošánek šeredně plete. Já jsem ten, kdo založil tenhle blog. Já stvořil těch pár krásných kreseb a já mám v hlavě fantastické příběhy. Ne ON! Díky NĚMU sem hodně dlouho nic nepřibylo a nic jsem nebyl schopen udělat.

TADY SE SNAD MLUVÍ O MNĚ? NO TAK TO JE SUPER. JSEM SLAVNEJ! KTERÁ KAMERA MĚ ZABÍRÁ?!!!

Achjo! Co ty tady chceš? Musíš otravovat všude, co? Já bych ti řekl, jaký jsi, ale snad si to dokážeš přečíst sám.

TÍM CHCEŠ ŘÍCT, ŽE NEUMÍM ČÍST?! DEJ SI BACHA NA TO CO ŘÍKÁŠ.

Ale no tak, pánové. Nehádejte se.

DRŽ HUBU!

Jo zklapni! A teď k tobě. Ne že bych tě k životu nepotřeboval, ale už se tebou tolik ovlivňovat nenechám. Alespoň to zkusím. Budu zase schopný něco tvořit.

PCH! TVOŘIT. TAKHLE TOMU ŘÍKÁŠ?

Nekecej mi do toho! Zastavuješ moje myšlenkové pochody. Vždycky mě donutíš nic nedělat. Umíš pracovat. To ano. Ale nejsi schopen toho, co dokážu já.

JÁ UMÍM JINÝ VĚCI.

Přestaň. Jseš hnusnej.

TAK JÁ JSEM HNUSNEJ? NO POČKEJ.

*Vzduchem začaly létat nervy a části mé nervové soustavy byly náhle využívány jako zbraně v tomto plasmylačném a nelítostném boji.*

No táááák! Klucí. Vždyť to tu všecko rozmlátíte. No. Koukejte, jak to tu vypadá. Tady chcete oba dva fungovat?

Není tady místo pro tři osobnosti! Já jsem Pítr!

A KDO JSEM ASI JÁ, CO? KAPITÁN NEMO?! OPRAVDU TADY NENÍ MÍSTO PRO TŘI.

Má pravdu... neni.

Takže?

TAKŽE? TO JE PŘECE JASNÝ! NA NĚJ.

*Oba se vrhli na něj*

Nechte mě! Co to děláte?! Jau. Buďte rozumní. No taaa....

TAK A JE OD NĚJ POKOJ.

Tak tak. Vidíš, že umíme spolupracovat.

JASNĚ... KÁMO.

Tak a teď si představte, že se takhle pohádají už jen kvůli tomu, jestli vstát z postele. A třeba každé ráno. To by vás pak taky často bolela hlava.